pondělí 29. dubna 2013

Délka promlčecí doby a ochrana spotřebitele

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.7.2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010

Nejvyšší soud ČR se vyjádřil k otázce ochrany spotřebitele při volbě režimu smlouvy uzavřené s podnikatelem. Zatímco v případě volby režimu obchodního zákoníku je promlčecí doba čtyřletá, v případě režimu občanského zákoníku je tříletá. Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku je však vždy nutné použít na určitou otázku úpravy pro spotřebitele výhodnější. V předmětném sporu byl sjednán režim obchodního zákoníku a žalobce žaloval spotřebitele jako žalovaného po uplynuté tříleté promlčecí doby, ale před uplynutím čtyřleté promlčecí doby. Spotřebitel namítl promlčecí žalovaného dluhu s poukazem na výše uvedené ustanovení o ochraně spotřebitele.

Nejvyšší soud ČR však konstatoval, že úprava promlčení není úpravou, která směřuje k ochraně spotřebitele. Promlčení působí vůči oběma smluvním stranám stejně, z komplexní úpravy promlčení v každém z těchto zákonů (občanském a obchodním zákoníku) nelze považovat jen některá z nich za výhodnější pro spotřebitele.

Argumentuje-li spotřebitel výhodnější úpravou promlčení pro spotřebitele v občanském zákoníku pro kratší obecnou promlčecí dobu oproti úpravě v obchodním, mohlo by jít o výhodu jen v případě, že spotřebitel je v postavení dlužníka. Kdyby byl v postavení věřitele, pak by podle logiky žalovaného kratší promlčecí doba již výhodou nebyla. Výklad, který by rozlišoval, zda spotřebitel je v pozici nositele práva či v pozici osoby mající povinnost, a podle toho umožňoval použití příslušného ustanovení o promlčení v občanském nebo obchodním zákoníku podle konkrétní situace, je však podle soudu nepřijatelný.

Žádné komentáře:

Okomentovat