pondělí 7. ledna 2013

Výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.12.2012, sp. zn. 21 Cdo 262/2012

Nejvyšší soud posuzoval platnost výpovědi zaměstnavatele zaměstnankyni z důvodu nadbytečnosti podle § 52 písm. c) zák. práce, když skutkový stav byl následující. Žalovaný zaměstnavatel v souvislosti s vytvořením „nové organizační struktury platné od 1.3.2009“ rozhodl dne 8.12.2008 o organizační změně spočívající mj. ve zrušení pracovního místa „manažera“ zastávaného žalobkyní na základě pracovní smlouvy ke dni 1.3.2009 s tím, že část pracovních činností, které žalobkyně vykonávala (dramaturgické činnosti související s organizací a zajištěním programu, účetnictví, mzdová agenda a personalistika), přešla na dvě nově vzniklé pracovní pozice „dramaturg“ a „ekonom“ a zbývající část pracovních činností žalobkyně (činnosti související se „zajištěním filmových představení“ - vedoucí kina) již nebyla pro žalovaného nadále potřebná.

Nejvyšší soud nepřisvědčil názoru zaměstnankyně, že výpověď byla dána neoprávněně. Podle Nejvyššího soudu se žalobkyně (zaměstnankyně) stala pro žalovaného nadbytečnou, a protože mezi účastníky nedošlo k dohodě o změně obsahu pracovního poměru a ani k dohodě o rozvázání pracovního poměru, byl žalovaný zaměstnavatel oprávněn dát žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce.

V případě posuzování důvodnosti použití výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce je třeba vycházet z obsahu pracovní smlouvy a posoudit, zda došlo u zaměstnavatele k takové organizační změně, která by činila zaměstnance pro něj nadbytečným z hlediska funkce (druhu práce), na kterou zní pracovní smlouva. Jestliže při organizačních změnách u zaměstnavatele odpadne část pracovní náplně zaměstnance, který takto přestal být ve svém pracovním úvazku vytížen, a jestliže nedojde k dohodě o změně obsahu pracovního poměru (§ 40 odst. 1 zák. práce) a ani k dohodě o rozvázání  pracovního poměru, může zaměstnavatel rozvázat tento pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce.

Na uvedeném závěru nic nemění ani okolnost akcentovaná odvolacím soudem, že žalobkyně u žalovaného vykonávala také dramaturgické činnosti, kterých bylo u žalované zapotřebí i po zrušení pracovního místa „manažera“, a že tedy „žalovaná měla i po rozhodnutí o organizační změně možnost žalobkyni nadále zaměstnávat pracemi dramaturgyně dohodnutými v pracovní smlouvě“. Jak vyplývá z výše uvedených závěrů, důvod k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce je dán rovněž v případě, že odpadne byť jen část pracovní náplně zaměstnance, který tak přestal být ve svém pracovním úvazku vytížen.

Žádné komentáře:

Okomentovat